Mravenčení

Dnes ráno umřel můj králíček.
Chlupatý malý králíček.
Je mi z toho smutno,
i když mi přijde zvláštní,
že jsem nikdy žádného králíčka neměl.

Dupou po mě mravenci.
Váhou milionů nožek vytváří mravenčení.
Mravenci mravenčí,
jak nevyslyšené letní touhy,
jako oprýskaná motýlí křídla,
tlukoucí do špinavého skla zavřených oken.
 
Připadám si jako průvan.
Zpočátku příjemně chladí,
potom ho začne být všude plno...
Proniká ušima,
proudí hlavou,
víří okolo mozku.
Nakonec z něj začne bolet hlava
a začne být na obtíž...
Přitom stačí zavřít dveře
a všechno je zase v pořádku.

Mravenčením mravenčích prstíků
se vybavují vzdálené vzpomínky na králíčka,
který není a nikdy nebyl.
O to více to bolí,
připomínajíc stisk železné panny,
která dovede projevovat svou lásku
posledním něžným objetím.

Matně si uvědomuji,
že ráno umřel můj králíček.
Chlupatý malý králíček.
Je mi z toho smutno,
i přesto,
že jsem nikdy žádného králíčka neměl.
I přesto je mi smutno.