Rukavičky

 
Rukavičky

Na zemi před nádražím
leží černá rukavička.
Leží tam modré střepy ze vzácné láhve,
leží tam prošlápnutá červená krabička od cigaret...

Na zemi před zavřeným lunaparkem
leží slepý rotwailer
a snaží se spolknout zelený tenisový míček.

Na prázdné autobusové zastávce
se snaží igelitová taška ze supermarketu
přitulit celým svým životním jměním
ke svému majiteli,
opřenému o vypitou láhev rumu
a ozářeném posledními paprsky večerního slunce,
které pronikají přes právě ustávající jarní déšť.

Opilý mořský koník
se klouže po rezavé kotvě ztroskotaného korábu
jak po dětské skluzavce
a směje se na kolemjdoucí,
protože se mu to líbí.

Rozkvetlý rododendron přemýšlí nad tím,
proč jeho krásné květy vůbec nevoní,
ale netrápí se tím,
protože to vlastně vůbec nevadí.

Zrzavá Madona koketuje se zrezivělým Kristem,
který nikdy nesmí ochutnat tabulku hořké čokolády,
nabízenou potajmu zbloudilým poutníkem,
ani když je plná oříšků.

Zamilované zrcátko hltá tvář své pečovatelky,
která ho nenávidí,
protože je krutě upřímné.

Bílá rukavička si konečně našla svou černou sestru
a s propletenými prsty
se něžně hladí po konečcích malíčků,
připomínajíc tak první nesmělou autoerotiku
stydlivé, sotva dospívající chobotničky.