Stereotypy
Stereotypy
Probouzím se do svého svátečního rána na břehu řeky,
která je jen moje.
Probouzím se do purpurových závojů ranní mlhy,
které připomínají Ernstovo Oblékání nevěsty
a mám jedno velké přání…
Moc bych si přál,
aby všechny ryby,
které v řece bydlí,
vylezly na břeh
a zatančily mi ten nejhezčí tanec,
který znám.
Přeji si,
aby tančily tak dlouho,
jak jen to bude možné,
protože rybí tanec
je na hony vzdálen všem stereotypům,
před kterými odvracím hlavu
a tiše raději tleskám mokrým tanečnicím,
dokud za soumraku nepadnou únavou
a s prošlapanými plesovými střevíčky…
Probouzím se do svátečního rána na břehu řeky.
Otevírám oči
a z rosy,
jež tvoří skleněné kuličky v pavučinách pavoučků,
odlétajících na podzim s babím létem,
navlékám duhové korálky,
které se stejně nikdy nebudou dát nosit,
ale mohu každý večer spokojeně usínat
na břehu zpívající řeky,
která patří jen mě,
s vědomím,
že jsem díky svým tančícím rybám
neměl čas vidět všudypřítomné stereotypy.