Strmělky

 
Strmělky

Když se Strmělka poprvé narodila
snesla se v tichém úžasu k zemi,
probudila spící kopretinu
a stydlivě se jí zeptala,
kam odlétá koncem jara chmýří pampeliškových hlaviček.

Kopretina ji řekla,
že neví,
ale že už se nikdy nevrací…

Strmělce ukápla první slza na mramorovou dlažbu,
protože ji to přišlo moc líto.

Když se Strmělka podruhé narodila
snesla se v tichém úžasu k zemi,
probudila spící lilie
a stydlivě se jich zeptala,
kam zmizí něžné kruhy na hladině,
které dělají svými ocasy zamilované mořské panny...

Lilie se zvonivě zasmály
a řekly ji,
že přece sami zmizí,
ale každopádně už se nikdy nevrací.

Strmělce ukápla druhá slza na úlomek břidlice,
protože i to ji přišlo líto...

Když se Strmělka narodila potřetí,  
snesla se v tichém úžasu k zemi,
probudila spící růži
a s úsměvem se jí zeptala,
kam odlétají Strmělky,
když se znovu narodí.  

Modrá růže se usmála
a řekla jí,
že to neví,
a že na tom vlastně nikomu ani nezáleží.

Strmělce ukápla třetí slza na úlomek břidlice,
ležící na mramorové podlaze
a přišlo jí líto,
že se už asi nikdy nevrátí,
protože Strmělky se rodí většinou jen třikrát...