Tetování

V prodejně potřeb pro oči slabozrakých
mi prodavačka
s vytetovanou růží
léčí prasklé sklíčko brýlí.
 
Prohraji - li zápas
s plastovým fotbalistou,
už nikdy neuvidím
rozzářené oči ledové královny,
která mi dává akupunkturu
jehličkami drobných rampouchů.

Zapadající slunce se odráží
od vyleštěných kolejnic
a příjemně oslňuje mě,
i nádražního blázna,
který pokřikuje na projíždějící vlaky
své krásně bláznivé myšlenky.

Hieroglyfy cestiček,
vytvořené zoubky lesklých brouků,
milujících čerstvé dřevo,
se zdánlivě nesmyslně klikatí
pod kůrou vzácných stromů,
aby nakonec sloužily jako inspirace
těhotným matkám budoucích géniů...

Rýhovaným kolečkem tetuji suchý chléb
a z drobečků skládám svatozář
jako poctu nesmyslnosti všemu,
co dává světu domnělý smysl.

Potajmu šeptám kouzelná slůvka,
jednou rychle,
potom pomalu,
pak zase pozpátku
a se zavřenýma očima čekám na zázrak,
který právě přichází
a s úsměvem mě míjí,
aniž by se mě všimnul.