Tupá břitva

Tupou břitvou chleba neukrojíš,
i kdyby se ti smály veškeré pochybnosti,
které schovávají tajné komnaty
ve svých kamenných výklencích.
 
Stejně tak není možné hýčkat
roztroušenou sklerózu
v kolébce z uzardělých růží.  

Prostota zrovna narozených dětí
je přirozená jen tehdy,
když se nesměješ tomu,
že přinášené oběti
jsou v tomto případě zcela zbytečné.

Omlouvám se sám sobě,
za to co jsem ještě neudělal.
Za to co jsem udělal,
se neomlouvám,
protože svíce hořící za okny v šeru pokoje,
vítr nikdy nesfoukne.

V koutě se krčí silueta stínu,
který zrovna nepotřebuji.
Představuji si,
co se za ní asi skrývá,
ale nic mě nenapadá.
Vůbec nic,
co by vysvětlovalo
problémy závislosti siluet zrakových klamů.  

Opuštěná papouščí hnízda,
jsou dobře skryta v korunách vysokých stromů,
do kterých žádná kukačka nedoletí,
ale netřeba skrývat prázdná útočiště,
která už nikdo nepotřebuje.

Tupou břitvou chleba neukrojíš,
i kdyby se ti smály všechny pochybnosti,
všechny zbytečné oběti,
všechna prázdná ptačí hnízda vzácných ptáků...
protože tupou břitvou se chleba prostě nekrájí!